Jakou hudbu pouštím
Stalo se mi před pár léty, že na moji pravidelnou diskotéku do Oldies disco klubu v populárním Kontíku zavítal můj letitý kamarád, bývalý aktivní sportovec a reprezentant, který byl kdysi jedním z těch, kteří mi vozili ze zahraničních turnajů a zápasů muziku na deskách. Protože je to člověk soudný, na závěr večera, při odchodu společnosti přátel se kterými tam byl, poděkoval za hezký večer s konstatováním, že se zase někdy zastaví.
Asi po třech dnech jsem od něho dostal maila, kde se pozastavoval nad tím, že ho poněkud překvapila hudební náplň večera. Že mě zná, jako rockera, ovšem té rockové muziky (až na pár rockových a metalových balad), že prý tam moc neslyšel. Inu, musel jsem mu vysvětlit, že není jediný, kdo se diví, že rockový dj Péťa Březina hraje na stará kolena popinu.
Rocková muzika se mohla hrát na diskotékách tak do 90. roku, než se to všechno „zlomilo“ a lidi měli větší možnost přílivu „západní muziky“ všeho druhu. Takže pokud do té doby byli lidi rozděleni na rockery a popíkáře, nebo chcete-li „sabaty“ a „depešáky“, po 90. roce se onen hudební vkus ještě víc roztříštil, zejména u mladých. Přibyli technaři, rappeři, fandové housové muziky, hip-hopu atd. případně přibyly další hudební styly, které já osobně už ani neznám, protože současný pop už dnes „jde“ mimo mně. Ještě navíc naše rádia hrají to co hrají (už jsem je přestal poslouchat, protože mě nezajímá, čím je vyplňován prostor mezi jednotlivými reklamními bloky a stejně tak mě nezajímají „životní moudra“ mladých moderátorů, která si vyčtou z bulvárních deníků) a lidi jsou díky této příšerné nadprodukci popiny vysloveně zblblí nabízenou muzikou. Je pochopitelné, že mladí posluchači vyžadují ve „svých tanečních podnicích“ na dýdžejovi aby jim hrál ony „rádiové hity“, takže je zcela evidentní, že rockeři do takových diskoték nechodí a spíš si zvykli na své hospůdky, případně zpohodlněli, dřepí doma a čučí si při svém lahváči na bednu. Já jsem se na stará kolena s diskotékovým repertoárem nezbláznil (jak mi řekl před časem v Continentalu jeden známý. Ten „na mě“ totiž chodil před léty někde na Plzni-jihu. Náhodou zabloudil do Kontíku – patřičně „upravený“ – bylo to někdy kolem půlnoci a nestačil se divit, co to ode mne slyší. Jenže když jsem se ho zeptal, kdy byl na mé diskotéce naposled, řekl mi, že někdy před 20ti lety!! Já mu na to zase vysvětlil, že takoví rockeři, jako je on by mě neuživili, a že jsem se tedy nezbláznil) pouze jsem se přizpůsobil. Taky jsem se mu pokoušel vysvětlit, že je v barové diskotéce, že to není žádný rockáč a proto by se tam ty „jeho Sabbati“ poněkud nehodili. Tvářil se, jako že to pochopil, ale za 14 dnů tam přišel zase alkoholem patřičně „upraven“ a chtěl pro změnu Zeppelíny. Ovšem už se zeptal opatrně, jestli by to šlo. Řekl jsem mu, že nešlo a na jeho otázku „Proč?“ jsem mu vysvětlil, že kdybych tam hrál ty jeho Zeppelíny a Sabbaty, pak by na takovou muziku nechodily právě ty ženský, za kterýma tam on přišel. A protože jsem tam hrál právě tuhle muziku, která se nikde jinde nehraje (a ti lidé jsou si toho vědomi), chodila do Oldies disco klubu v Continentalu právě proto tato klientela, které oldies muzika chybí. Ovšem nutno dodat, že tam chodila nejen kvůli nabízené muzice, ale také kvůli příjemnému prostředí, které jinde v Plzni nenajdete, a také proto, že zde nebyla muzika „ohulena“ tak, že si musí křičet do uší, aby se slyšeli, pokud si chtějí cokoli sdělit. Toto vše ještě umocňovala i profesionální obsluha v čele s – jedním z prvních barmanů v Plzni – panem Petrem Nejedlým.
Po pravdě řečeno, v Oldies disco klubu hotelu Continental jsem začal pouštět taneční muziku už od září 2001. Lidi jsem tam nalákal na oldies popinu a trvalo to půl roku, než se to v tehdejší vinárně rozjelo. Ze začátku chodilo třeba jenom 5 párů a já si říkal, že mě snad bývalý ředitel, pan Kuba, brzy vyhodí. Naštěstí mi věřil, protože jsem mu vysvětlil moji zkušenost z hotelu Škoda. Tam jsem hrával v první polovině 90. let a taky jsem věřil, že lidi přijdou. Pravda, trvalo to zhruba přes půl roku, než si to řekli mezi sebou a začali chodit (a to “šly” spoty ve vysílání Rádia FM Plus). Zkrátka – všechno chce svůj čas.
Co jsem pouštěl v Kontíku
Abych se ale konečně dostal k tomu, co vlastně bylo v hotelu Continental v Oldies disco klubu ke slyšení. Během pátečních večerů jsem začínal tanečními hity let 60., končím léty 80. a v podstatě každý hudebný blok měl svůj styl. A toto pravidlo platí i v současnosti. Kdo dorazí večer až někdy po 22. hodině, může si být jistý, že na něho čekají hity 2. poloviny 70. let (Smokie, ABBA, Boney M, nějaká ta směska italských hitů atd.). Zkrátka během večera si hudebně „zmapujeme“ 3 dekády uplynulého století a ony hity po sobě mnohdy následují v takovém časovém sledu a období, jak vznikaly. (Proto jsem také těžko vysvětloval oněm pozdně příchozím, že kolem půlnoci už Beatles, případně rock’n'rolly neuslyší, protože tuhle muziku jsem pouštěl po 20. hodině. Zkrátka – ze starého dýdžeje neuděláte hudební jukebox, který vám pustí kdykoliv a cokoliv, na co si vzpomenete. Pravda výjimkou jsou soukromé párty, kdy si vás někdo zaplatí, a pak mu doslova „pouštím, co mu na očích vidím“. Někdy to bývá slušný guláš, ovšem tohle já v tom momentě neřeším).
Blok tanečních hitů let 80. v podstatě připomene pamětníkům éru – svého času největší diskotéky v Plzni – populárního Sportu u zimního stadionu, kde jsme s kolegou Rabochem nabízeli taneční muziku dlouhých 7 let. Počínaje hitem roku 1985 „Live Is Life“ od Opusu, Modern Talking, „halekačkou“ „Tarzan Boy“, přes Sabrinu a její hit „Boys“, Samantu Fox a na další diskotékové hvězdičky této dekády se dostane někdy kolem 1 hodiny po půlnoci. Na závěr mnohdy nechybí ani pecky pro „holky Davidovky alias Poupata“ a zazní tady i největší normalizační hity té doby. Já, starý rocker sice tyhle popěvky nemusím, ale – jak říkám – pochopil jsem, že pokud mě muzika živí, musím dát své city a pocity stranou a pouštět i notoricky známé hity, jako „Holky z naší školky“, „Sladké mámení“, „Dávej, ber“ atd. Dělat totiž v dnešní době nějakou hudební „osvětu“ a nabízet tančícím návštěvníkům – sice z vašeho hlediska – parádní muziku, kterou oni neznají, tím je akorát vyžene z parketu a takový dýdžej je v jejich očích – s prominutím – debil, který si hraje „pro sebe“.
Nezřídka se stane, že přijde požadavek, abych zahrál v bloku let 70. a 80. více českých tanečních skladeb. Tady mám jediné vysvětlení: v době, kdy zde doslova zuřila totalitní normalizace, jsme sice mohli z „dráťáků“ slyšet celou plejádu nakradených zahraničních hitů s českými texty. Já ale pouštím raději originály. Tam jsou totiž místy také naivní až přihlouplé texty, ale netahají člověka za uši tolik, jako když slyšíte ony české "textové skvosty". Pravda, byli zde i v těchto dobách muzikanti, kteří dělali vlastní tvorbu, ovšem ta byla většinou na hony vzdálena taneční scéně. Mohu se mýlit, ale protože jsem onu dobu zažil na vlastní kůži, myslím, že nejsem daleko od pravdy.
Občas se stalo, že do Oldies disco klubu v Kontíku zavítala omladina, které bylo úplně ukradené, kam přišla, myslela si, že si „upraví dýdžeje k obrazu svému“ a nechtělo se jim poslouchat „ty starý vykopávky“. Takovým nešťastníkům jsem říkal s úsměvem na rtech jediné: „Přátelé, přišli jste do podniku, kde se pouští výhradně oldies, takže máte dvě volby: buď budete tuto hudební nabídku respektovat a nebo můžete jít do svých oblíbených nočních klubů a diskoték, kde si užijete ty vaše Shakiry, Lady Gaga, hip-hop, případně něco rychlejšího.“ Bylo už potom jedině na nich, jestli zůstanou či změní lokál.
Aby nebyly pátky a soboty téměř identické – ale tomu se nevyhnete, když máte nabízet nejznámější oldies „taneční pecky“ – o sobotách jsem vynechával blok let 60. Začínal jsem 70. léty a na závěr večera mohl nabídnout i melodie ze začátku let 90., což je pro mě osobně období konce éry diskotéky Sport, případně vzpomínka na mé působení v – tehdy největší diskotéce v republice – Fancy v Plzni na Doubravce. Ani v tomto bloku nezapomínám na přítomné rockery a jsou zde ke slyšení třeba i balady od Metaliky, Guns N’Roses, ale třeba i Nightwish či HammerFall, protože i toto se hrálo v 90. letech.
Závěrem bych chtěl říct, že jsem se pokusil “v krátkosti” vysvětlit, proč jste tehdy v Kontíku neslyšeli třeba (v úvodu vzpomínaným kamarádem sportovcem) zmiňovaného Garyho Moora, Dire Straits, případně Whitesnake. Zkrátka jiná muzika se hodí do vinárny či baru, jiná muzika je pochopitelně vyžadována v rockovém klubu. Ještě navíc je jasné, že kdo přišel do tohoto podniku poprvé, nevěřícně (a hudební znalci jen s obdivem) kroutili hlavami při pohledu na letité fotografie největších hvězd třeba z éry swingu, jazzu a různé rekvizity (zarámované staré černé desky, případně jejich obaly) umístěné na stěnách. Z toho, co zde vidíte na vás totiž dýchne závan let minulých, díky - dnes již bývalému - majiteli hotelu, čechoameričanovi panu Georgi Janečkovi. Bohužel - jak prohlásil jeden z pravidelných návštěvníků mých oldies diskoték v Kontíku, "s Tvým odchodem z tohoto podniku skončil i Oldies disco club". A já jen dodávám, že se z něho stal klasický hudební klub pro mladé, tedy podnik, kterých jsou tady spousty. Inu, to víte, na pamětnících, kteří si dají nějakou tu kávu, případně vinný střik, moc nevyděláte. To konzumace dnešních mladých návštěvníků, to je "úplně jiná káva". :-) A jak zpívají AC/DC "Money Talks".
Pochopitelně, že pouštím skladby na přání - lístek ke stažení je k dispozici zde:
Stáhnout jako dokument PDF (200 kB)
Stáhnout jako obrázek JPG (200 kB)
A pak je další možnost, jak si napsat o vaše oblíbené melodie. Pošlete mi včas váš požadavek mailem na adresu: petr@djbrezina.cz.
